Poslední školní den většina dětí školou povinných trávila oslavou vysvědčení na zmrzlině s rodiči nebo
na koupališti. Strašnické děti ale ne, ty postávaly se sbaleným batohem u autobusu, aby se již brzy
vydaly na letní tábor naší nedělní školy. Jako každý rok, i letos čekalo děti a vedoucí deset krásných,
náročných a naplněných dní v tábořišti Zvůle, v jeho okolních lesích a mýtinách.

Zvůle nebyla jediným domovem, který jsme během prvních červencových dní obývali. Příběh letošní
táborové hry nás totiž přenesl na ostrov Kebu – na místo, které se zrodilo v hlavě hlavního vedoucího
Bena Rolla, když byl sám ještě malým táborníkem. Jakožto místní vojenské roty jsme ve jménu
generála Štráse bránili ostrov proti slizkým Kyloňům, starali se o vnitřní klid, především jsme ale
museli eliminovat hrozbu zlověstného mága Márona, který se opakovaně pokusil Kebu získat. Díky
odvaze našich vojáků i díky pomoci rady moudrých dobromágů se nám podařilo temného mága
Márona dopadnout a uvěznit. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že samotný Máron
není nepřítel a že zlo se ukrývá přímo v jádru vojenského velení… (fotky a více o příběhu zde:
http://taborns.mzf.cz/portal/)
Ve chvílích, kdy jsme zrovna neřešili kebské potíže, věnovali jsme se výcviku ve speciálních
disciplínách, čas jsme trávili také zpěvem na klubovně, čtením na dobrou noc, všemožnými hrami,
povídáním, skvělým jídlem a vůbec – prostě tím nejlepším táborovým dováděním. Nepostradatelným
a velmi milým prvkem tábora byly večerní modlitby a duchovní programy, kterých se letos zhostila
nejen řada vedoucích, ale také děti.
Příští rok nás čeká velká změna. Po šesti letech skvělé práce odchází hlavní vedoucí Ben, a my mu
moc děkujeme za všechno, co během let táboru dal. Benovo místo zaujme Ondra Dlouhý. Věříme, že
se nám pod Ondrovým vedením podaří nejen dobře navázat na minulé, ale že strašnický tábor také
vykročí vstříc nové úspěšné etapě.
Jsme neskonale vděčni, že se letošních deset táborových dní obešlo bez větších zranění a že nám až
na ranní bouřky počasí přálo. Bohu patří velký dík za nezapomenutelných deset dní v krásné přírodě
se skvělými lidmi.

Anička Bartošová