Když jsme před týdnem začínali náš cyklus hostů na setkáváních mládeže, neměli jsme ani tušení, že další návštěva se ohlásí tak záhy. Ve středu 5. 2. nás nicméně navštívilo 14 mladých lidí z německého Bensheimu s jejich pedagogicko-teologickým doprovodem. Strašnickým mládežníkům patří veliký obdiv a dík za perfektní zvládnutí tohoto setkání a za jejich odvahu otevírat se novým věcem, přestože jsme všichni laděni spíše introvertně.

V pondělí odpoledne se na nás skrze prostředníka z řad ČCE obrátil vedoucí německé skupiny mladých, kteří přijeli do České republiky na týden a chtějí zažít co nejvíce autentických zážitků. Rádi by přišli k nám na mládež, bylo-li by to možné. Chvíle zamyšlení. Středa je přece za chvilku, německá skupina bude velmi pravděpodobně početnější, než skupina českých mládežníků… Jaký udělat program pro tolik lidí? A jde to vůbec vzhledem k již tak dost hektickým dnům stihnout? Různé myšlenky mi probíhaly hlavou, když jsem s odhodláním potvrzovala, že tedy přijímáme a Němce na mládež zveme. A o nervy to bylo, co si budeme povídat. Ale na druhou stranu jsme se s mládežníky shodli, že jsme si to vlastně vážně užili a udělali jsme maximum pro to, aby měla obdobný pocit i německá strana. Společně jsme jedli, zpívali, po skupinkách plnili nejrůznější úkoly (třeba překreslovali obrazy ze Žlutého pokoje nebo tvořily obrazy živé) v různých prostorách sboru, ztišili se v modlitebně u svíček a pak zase jedli a zpívali… Tož schválně kdo nás bude chtít navštěvovat příště. 🙂