Milí přátelé,

srdečně vás zveme na autogramiádu knihy Bohdana Pivoňky – Duchovní služba v postkomunistickém vězení: aneb ohlédnutí za dvacetiletím Vězeňské duchovenské péče. Akce bude probíhat v pátek 5. října od 19:30 ve žlutém pokoji.

Titul ve skutečnosti a ani na první pohled nebudí dojem jakéhosi ohlédnutí, letmého či krátkého pohledu zpět v čase a prostoru. Přímo naopak. Při podobných charakteristikách pravidelně zjištuji, že se jedná o pravý opak, že se snad pisatel a hlavní protagonista bojí oslovit potencionálního zájemce a čtenáře titulem „vyčerpávající přehled zrodu, vývoje a činnosti Vězeňské duchovní služby“, aby ho neodradil od dalšího kroku – přečíst, pochopit a také poděkovat. Nejen autorovi.

…“psáno hlavou, srdcem, vírou a milým humorem“…

(Miloš Jůzl, úvodní slovo, Brno 2017)

Při prvním nahlednutí do publikace si určitě položíme otázku: Co vedlo autora k bilanci, k sepsání věcných informací o vzniku a dvacetileté činnosti Vězeňské duchovenské péče? Kulaté výročí a specifická problematika si jistě zaslouží pozornost, osobní vhled, jistou bilanci dlouholeté činnosti. Takže odpověď je dobrá zpráva.

V krátkých přehledných kapitolách je popsán vývoj činnosti Vězeňské duchovenské péče ( dále VDP) nejen chronologicky,ale zároveň s vlastní živou zkušeností. Autor uvádí mezníky a klade důraz na důležité události v rámci činnosti VDP s jasným a jmenovitým příkladem s důrazem na jednání jednotlivých pracovníků z různých církví. Ukazuje na příkladech, jak se z „referentů duchovní služby“ stali kaplani ve velmi komplikovaných strukturách. Zjišťuje nezbytnost etického kodexu ( tento fenomén prochází celým dvacetiletým působením kaplanů a VDP v proměnách doby a potřebách kaplanů VDP) i členských schůzí, vzájemného sdílení, z něhož vychází nové podněty a poučení i síla pro další práci v postkomunistických vězeních ČR. Zde je třeba zmínit periodické akce a pracovní setkání členů VDP, shromáždění, semináře i kaplanské porady. Oživujícími vstupy charakterizuje několk kaplanů jako osobností budících zájem a respekt.

Zvláštní důraz klade autor i na speciální sponzorsky financované vydání Bible, jak pro potřebu vězňů, tak pro kaple v jednotlivých zařízeních.

Nejsou zde opomíjeny ani mezníky v činnosti VDP. Například 10. výročí v roce 2008, kdy začaly vycházet také Metodické listy nebo o rok později, který se stal jistým přelomovým rokem v krátké historii VDP. Autor nezapomněl ani na dnes velmi používanou statistiku, přehled, který čtenáři jistě uceleně ukáže mnoho souvislostí, dat a faktů. Nechybí ani obrazová příloha na konci knihy.

Příjemně osvěžujícím textem se seznámíme se ženami ve službě VDP – Renatou Balcarovou a Květoslavou Jakubalovou, které se ctí uhájily svá pevně ukotvená místa ve službě.

Od roku 2011 mají kaplani oficiální označení jako logo, které jasně a srozumitelně charakterizuje obsah jejich práce – mříž a před ní stojící kříž.V historii VDP následují další milníky a události, které velmi silně ovlinily její činnost. Je to nový kodex ekumenické spolupráce, problematika křtu ve vězení. Oba odrážejí jistou nejednotnost dogmatického pochopení včetně problému se vznikem oddělení pro věřící a koluzní vazby i souvislost s praxí a zákony republiky.

I přes tajné dohody, vstup zahraničních organizací s novými metodami duchovenské práce do českých zařízení i personální problémy se VDP tzv. poučila, dokázala vyhodnotit situaci i jistou ztrátu renomé a přes svou zdánlivou

naivitu v počátcích, nejrůznější omyly a pochyby, si zachovat  víru a naději do časů budoucích.