V sobotu 18. května jsme se sešli v počtu 10 na procházku jarní Prahou. Tentokrát jsme se pohybovali nad Smíchovem. První naše zastavení bylo Na Březince, kde stojí krásné činžovní domy, stavěné před 1. světovou válkou.  V jednom z nich také bydlel od poloviny 50 let do poloviny 60 let minulého století Josef Škvorecký.

Další naše zastavení bylo u Nikolajky, která byla postavena na tehdejší vinici na konci 17. století JUDr. Antonínem Františkem Nikolaiem. Radikálně byla přestavěna už v 18. století a v roce 1860 získala pozdně klasicistní vzhled, který si zachovala dodnes. Je památkově chráněná. V bezprostřední blízkosti v ulici u Nikolajky, stojí vily ve stylu nejčistší secese od Aloise Kordy 1904 (např. č. 31 U Bednářů).

Odtud jsme pokračovali k neorenesanční vile Václavka od Aloise Kordy 1903. Původně to byl zájezdní hostinec s vyhlídkovou terasou, zahradním a tanečním parketem. Vila má sgrafitovou výzdobu s motivy z české historie. Další zajímavá vila je secesní, památkově chráněná vila Helenka s výzdobou Františka Koblihy (anděl, sluneční hodiny ve tvaru slunce).

Další cesta vedla k usedlosti Klavírka. Název pravděpodobně souvisel s klavírem nikoli hudebním, ale s nástrojem, který používali soukeníci a postřihovači – jednalo se o železné hřeby k natahování sukna. Nyní zde stojí pozdně secesní vila ve stylu geometrické secese, dílo Kotěrova žáka Kavalíra.

Pak jsme pokračovali na původně hospodářský dvůr Mazvazinky, který stál u vinice, kterou koupil Tomáš Malvazy (Malvazín) v roce 1628. V roce 1800 byl přestavěn do klasicistní podoby.

Krásná vyhlídka na Prahu byla z Pavího vrchu 281 m n m. Název prý získal od toho, že se sem kdysi stahovala hejna pávů, kteří se přemnožili ve smíchovských letohrádcích. Podle senzibilů jde o energeticky silné místo. Cestou jsme se zastavili u Říhovi vily postavené ve stylu funkcionalismus pro vlastní potřebu architektem Josefem Karlem Říhou 1929-30 a Krulišovi vily, kterou vlastnil Otokar Kruliš-Randa „uhlobaron“ (ředitel báňské a hutní společnosti – 1890 – 1958). Vila byla v roce 1948 znárodněna, od té doby patří Ministerstvu vnitra. V 80. letech byla opravena. Vedle vily stojí 48 m vysoká věž větrací šachty hluboké 79 m z tunelu Mrázovka.

Parkem k Santošce jsme došli do ulice Na Doubkové k Lešehradeu, kde se scházeli spisovatelé (Arbes, Vrchlický, Seifert). Dům byl postaven v roce 1911, malbu na fasádě vytvořil Vratislav Hugo Brunner.

Procházku jsme zakončili ve farním sboru ČCE Smíchov, kterým nás provedl současný farář Maroš Klačko. Před kostelem stojí socha k poctě Milady Horákové od Olbrama Zoubka.

Počasí nám přálo a díky zajímavému výklady Daniely Vojtíškové jsme se dozvěděli něco z historie domů tentokrát nad Smíchovem.