V sobotu 13. října došlo na náš třetí sborový cyklovýlet. Tentokrát jsme se sešli pouze 4 a to 3 ženy a jeden muž.

Vyjeli jsme z klánovického nádraží, tentokrát nikoliv do polabských rovin, ale trochu jižněji do mírně zvlněného terénu. Během prvních, celkem nezáživných, kilometrů jsme projeli Úvaly, hned za nimi jsme ale opustili silnice a polní cestou jsme v klidu a pohodě dojeli do Škvorce, kde jsme měli domluvenou návštěvu místního evangelického kostelíka, fary a farní zahrady. Mají to tam moc pěkné, kostelík malý, bílý, krásně nově zrekonstruovaný, fara a další sborové prostory sice ještě ne úplně hotové, ale přesto praktické a útulné. Je to pro ně nutnost – na bohoslužbách se tu schází kolem patnácti lidí, pro které se v zimě nevyplatí vytápět celý kostelík, a tak se zimní bohoslužby odbývají na faře. Prostory jsou sice malé, ale útulné. Za zmínku ještě stojí jeden netradiční člen sboru, kterého mají snad jen ve Škvorci – je jím velice aktivní a pracovitý sborový krtek, jehož práce je na první pohled patrná nejen na celé sborové zahradě, ale i po obvodě celého kostela. Ovšem zdá se, aspoň podle sestry Levé, že je to nejméně oblíbený člen sboru.

Po velice příjemné návštěvě škvoreckého sboru jsme popojeli na rozcestí polních cest mezi Úvaly, Škvorcem a Přišimasy, kde se na jenom místě setkává křesťanství v podobě barokní sochy sv. Donáta, který už od 18. století chrání zdejší kraj před bouřkami a krupobitím, s pohanstvím, v podobě dubu, odspodu až do větví ověšeného barevnými pentlemi, který připomíná šamanské obřady uctívající a oslavující Matku Zemi.

Výlet dále pokračoval přes zajímavé geologicko-historické místo zvané Klepec do restaurace U kaštanu v Limuzech, kde jsme si hezky poseděli u výborného oběda a následné poobědové kávy. V téhle restauraci stojí za zhlédnutí zajímavý umělecký výtvor úvalského malíře Františka Kolmana.

Naše další cesta vedla většinou alejemi a polními cestami, které vedou mezi širokými ovocnými sady s dozrávajícím ovocem, do Tismic k zajímavé, původně románské bazilice. Je to údajně jedna ze tří nejvzácnějších bazilik tohoto typu v českých zemích. Kde jsou další dvě jsme však zatím nezjistili.

Po cestě k rozhledně jsme si koupili místní výborná jablka a vyrazili jsme k poslednímu našemu cíli, kterým byla rozhledna Na Vinici v Úvalech. Tady se však projevil předchozí nákup jablek jako značný handycap – k rozhledně vede tak strmá cesta, že všichni, kdo jablka nakoupili, litovali při tlačení kola do kopce k rozhledně každého gramu navíc. Na vrchol rozhledny jsme vystoupali 105 schodů. Následný výhled do kraje ale stál za to.

To už se ale začalo trochu připozdívat, blížil se večer, a tak jsme už jen chvíli poseděli u zdejší Stonehenge, poradili se kudy dál a dohodnutou cestou jsme už lehce nervózní dojeli tam, kde jsme začali, totiž na klánovické nádraží. To už slunce skoro zapadalo.

Výlet se skutečně vydařil a návštěva škvoreckého sboru nás inspirovala k cílům dalších cyklovýletů. Rozhodli jsme se, že při našich dalších vyjížďkách objedeme další evangelické sbory v okolí. Jako první z těchto sborů jsme vytipovali sbor v Horních Počernicích, jehož současný farář, bratr Petr Firbas, nedávno navštívil náš sbor. V době naší návštěvy, což bude pravděpodobně až příští jaro, už bude v tomto sboru farářkou naše milá sestra Bětka Hanychová. Tak věřím, že kromě návštěvy počernického sboru bude i ona důvodem pro to, abychom oprášili po zimě naše kola a vyrazili na putování jarní přírodou s pohodou. Budeme rádi, když se k nám přidáte.

Petr.

1 2 ►